COPAIBA

Čeleď: Fabaceae (bobovité)

Rod: Copaifera 

Druh: officinalis L. (Linneaus ; 1762)

Nativní názvy: Aceite de palo, balsam copaiba, básamo de copayba, cobeni, copaiba, copaiba-verdadeira, copaibeura-de-Minas,  copaiva, copaipera, copal, cupayba, copauba, Jesuit’s balsam, Matidisguate, matisihuati, mal-dos-sete-dias, pau-de-oleo

Používaná část rostliny: pryskyřice (Resina copaiferaee)

Domorodé užití v tradiční jihoamerické etnomedicíně při:

• zánětech
• infekcích močového měchýře a močových cest
• žaludečních vředech
• angíně, kašli,zánětech mandlí,hrtanu a dýchacích cest
• poranění kůže  
• plísňových onemocněních nehtů
• při novotvarových onemocněních
• hemeroidech
• psoriáze, leishmanióze
• zácpách

Popis

Copaiba je amazonský značně rozvětvený strom dorůstající výšky až 30m. Vstřícné, lichozpeřené, oválně vejčité listy hladkých okrajů vyrůstají v počtu 5-7 na bazálních stoncích. Květenstvím je dlouhá lata složená z velkého počtu malých bílých květů. Plodem je podlouhlý lusk se 2-4 semeny. Rod Copaifera čítá 35 druhů, vyskytujících se v nížinných deštných lesích Střední a především Jižní Ameriky (zejména Brazílie, Argentina, Bolívie, Guyana, Kolumbie, Peru a Venezuela). Tradiční nativní etnomedicína daných oblastí užívá především tří druhů, které jsou si morfologicky velmi podobné: Copaifera  langsdorffii se většinou nachází ve cerrados střední Brazílie, C.reticulata je původní Amazonské oblasti, a  C. officinalis se vyskytuje hojně po celé Jižní Americe, včetně Amazonie. Všechny tři druhy jsou používány zaměnitelně. Používanou částí rostliny v etnomedicíně nativních kmenů je pryskyřice, která se získává naříznutím či navrtáním kmene stromu (obdobně získání javorového sirupu). Dospělý jedinec může poskytnout až 40 litrů pryskyřice (mízy).

V brazilské etnomedicíně se pryskyřice  využívá jako silné antiseptikum a expektorans (podporuje vykašlávání ) a pro zklidnění  dýchacích cest (včetně zánět průdušek a zánět vedlejších nosních dutin), dále jako zklidňující a protizánětlivý prostředek při infekcích močových cest a močového měchýře, příp. ledvin), jako diuretikum (močopudný prostředek) a topickým užitím pro zklidnění kožních zánětů.  V bylinářstvích a lékárnách v Brazílii jsou běžně nabízeny želatinové kapsle s kopaibovou  pryskyřicí,  doporučují se pro všechny typy vnitřních zánětů (antiflogistikum), proti žaludečním vředům  a rakovině. V Brazílii je také populární užití pryskyřice jako kloktadla při bolestech v krku a zánětech mandlí (15 kapek pryskyřice v teplé vodě). Oproti tomu tradiční peruánské etnomedicína doporučuje při bolestech krku tři nebo čtyři kapky pryskyřice smíchané s lžící medu. Peruánská etnomedicína pryskyřici také využívá při zánětech (antiflogistikum)a jako močopudný prostředek (diuretikum), dále při inkontinenci moči, při močových problémech, žaludečních vředech, syfilidě, tetanu, bronchitidě, rýmě, oparu, peritonitidě (zánět pohrudnice)  a tuberkulóze. Topicky se užívá pro zastavení krvácení a pro moderaci leishmaniózy (formou obkladu).

Evropa se poprvé setkala s kopaibovou pryskyřicí roku 1625, kdy byla jezuity dovezena z Nového světa do Španělska, kde se následně užívala v léčbě chronické cystitidy, bronchitidy, chronického průjmu a jako topický přípravek na hemeroidy. V USA byla mezi lety 1820 až 1910 uvedena jako léčivý přípravek v lékopise (Pharmocopoea), jako dezinfekční prostředek, diuretikum, projímadlo, a stimulant.

Oprávněnost častých empirických tradičních užití podkládají v poslední době prováděné četné studie. Studie provedená v roce 2002 vědci v Brazílii na zvířatech Dlouhodobější vnější i vnitřní užití pryskyřice vykázalo vysoký antiflogistický efekt při léčbě zánětů, indukovaných laboratorně. Za tento efekt je odpovědná skupina látek tzv. seskviterpenů, zejména pak látka z této skupiny s názvem karyofylen. Studie však odhalila vysokou variabilitu obsahu těchto seskviterpenů v jednotlivých vzorcích pryskyřice, a to v rozmezí 30-90%. Výrazné rozdíly byly zaznamenány nejen mezi rozdílnými druhy rodu Copaifera, nýbrž i mezi jednotlivými jedinci daného druhu. U karyofylenu byly testy prokázány účinky analgetický, antiflogistický, antimykotický (při topickém užití na plísně nehtů) gastroprotektivní a tonizující. Gastroprotektivní účinek karyofylenu byl zdokumentován již v roce 1996, což plně potvrzuje oprávněnost jeho etnomedicinálního užití  na žaludeční vředy. V této studii provedené na zvířatech, nejenže karyofylen vykázal významný protizánětlivý účinek, a to bez jakéhokoliv poškození sliznice žaludku (většina ostatních nesteroidních látek způsobovala žaludeční problémy). Tradiční užití pryskyřice jako antiseptikum pro bolest v krku, při zánětech horních cest dýchacích a infekcích močových cest lze vysvětlit antibakteriálními vlastnostmi, které byly zdokumentovány v roce 1960 a 1970. Vědci opět potvrdili (v roce 2000 a 2002), že pryskyřice jako celek (a zejména, dva z jeho diterpenů; kopaibová a kaurenová  kyselina) prokázala ve studii provedené in vitro antimikrobiální aktivitu proti grampozitivním bakteriím. Další studie provedená s kamenovou kyselinou prokázala selektivní antibakteriální aktivitu proti grampozitivním bakteriím.  Další nedávné studie a výzkumy se zaměřily na protinádorové vlastnosti pryskyřice. Vědci v Tokiu již v roce 1994 izolovali šesti chemických látek (klerodanové diterpeny) a následně testovali proti karcinomu u myší s cílem určit protinádorový účinek.  Účinek jedné z vyizolovaných látek, kolavenolu-1, byl dvakrát silnější při zvyšování délky života u myší s karcinomy (o 98%) než standardní chemoterapie 5-Fluorouacil (5-FU). Užití pryskyřice také zvýšila životnost myší o 82%, což bylo výrazně vyšší procento než při užití 5-FU (46%). Bez zajímavosti také není skutečnost, že karyofylen vykázal výrazně vyšší protinádorovou aktivitu ve studiích provedených in vivo v prorovnáním se studiemi in vitro. Španělský výzkumný tým se při dokumentaci antimikrobiálních účinků pryskyřice zaměřil také na účinky protinádorové  Tým prezentoval  výsledky další látky obsažené v pryskyřici, tzv. metylkopalátu. Tato látka vykazovala in vitro aktivitu proti novotvarovým buněčným liniím lidského plicního karcinomu, lidského karcinomu tlustého střeva, lidského melanomu a lymfoidního novotvaru u myší.  Studie provedená v Brazílii v roce 2002 prokázala schopnost kaurenové kyseliny in vitro inhibovat růst lidských leukemických buněk o 95%, buněk karcinomu prsu a tlustého střeva pak o 45%. Ve všech domorodých etnomedicínách se vnitřní užití pryskyřice omezuje na pouze ve velmi malé dávky; obvykle jen 5-15 kapek (ca 0,5-1 ml) 1-3 krát denně. Ve větších dávkách, jak bylo zdokumentováno, způsobuje užití pryskyřice nevolnost, zvracení, horečku a alergickou reakci, jejíž nejčastějším projevem je kožní vyrážka. Francouzský dermatolog uvádí, že tyto nežádoucí účinky mohou u citlivých jedinců nastat také při topickém užití pryskyřice na pokožku. Přes tuto skutečnost FDA schválila užití pryskyřice v USA jako potravinářské přídavné látky a používá se v malém množství jako aroma v potravinách a nápojích. V malých dávkách je také užívána v kosmetice.  Dnes se v USA kopaibová pryskyřice používá většinou jako vonná složka v parfémech a kosmetických přípravcích (včetně mýdla, perličkové koupele, čistících a pracích prostředků, krémů a pleťové vody) pro své antibakteriální, protizánětlivé a změkčující (uklidňující a zvláčňující) vlastnosti. Při obezřetném užití v malých dávkách nám jihoamerický deštný prales přináší další skvělý přírodní lék na žaludeční vředy, záněty všeho druhu, plísňová onemocnění nehtů a další potenciál pro jeho zdokumentované účinky antimikrobiální, při hojení ran a protirakovinné

Kontraindikace:

Nelze užívat vnitřně v případě plánování těhotenství, vlastního těhotenství či kojení., U některých osob, pokud se používá vnitřně ve větší dávce, může dráždit sliznice a způsobit kašel. Pryskyřice může u citlivých jedinců způsobit alergickou rekci, nejčastěji vyrážku.  Nuto užívat střídmě! na počátku jen jednu kapku najednou. Nikdy nepřekračovat při vnitřním užití dávku, vyšší než malá čajová lžička (5 ml.)! Nadměrné dávkování může zapříčinit alergickou reakci, nevolnost, zvracení, vyrážky, bolesti břicha, ztrátu rovnováhy.

Vedlejší účinky:

Viz kontraindikace

Tradiční etnomedicinální léčebný předpis:

1-max. 5 kapek do sklenice vody, max. 3 x denně

Fytoterapeutické vlastnosti:

analgetický, antimikrobiální a selektivně antimikrobiální (grampozitivní baktérie), antiseptický, dermatický, gastroprotektivní, laxativní, protizánětlivý, protirakovinný,

Fytochemické složení:

Seskviterpeny (i více než 50% z celkového obsahu), diterpeny, a terpenické kyselin. Mezi tyto chemické látky patří karyophyllen, kalamenen, kopalová, koipaiferová, kopaiferolová, hardwicková a kamenová kyselina.  Pryskyřice je nejbohatší známý přírodní zdroj karyophyllenu, obsah dosahuje až 480,000 ppm.

 Mezi hlavní chemické látky nalezené v pryskyřici kopaiby patří:  α-bergamoten, trans- α-bergamoten, α-cubebenekalamenen, α -multijugenol, α -selinene, α -curcumene, β-bisabolene, β -cubebene, β -elemene, β -farnesene, β -humulene, β -muurolene, β -selinene, alloaromadendren, γ-cadinene, γ -elemene, γ -humulene, δ-cadinene, δ -elemene , cyperen, kalamesen, karioazulen, karyophylleny, kopaen, kyseliny enantioagantová, hardwicková, illuriniová, kamenová, kamenická, koniferová, kopaiferolová , kopalová, kopaibová,, parakopaibová a polyaltová  kolavenol 1, marakaibobalsam, methlyl kopalát, mezi dalšími.

50 ml pryskyřice Copaiba 50 ml k vnitřnímu užití.

Zdroj: www.oroverde.cz